fórum

U skleničky


Z dlouhé chvíle napsaná SMSka řešící banalitu každodenního života zakončená snad jen formální frází vyjadřující náklonnost: „Co takhle skleničku vína?“ přivedla Romana a Zdeničku do útulné restaurace v sklepních prostorách klasicistního domu. Nebyla to náhoda, tam kde není nutkání, tam není ani pohyb. Zdenička už několik dnů přemýšlela o důsledcích svého nepromyšleného kroku. Dala svému příteli klíče od bytu, byl za tím pocit libosti, který ten akt provázel. Cítila se při tom velkoryse, mile, nesobecky a především vstřícně. Měla Davida ráda a neměla důvod nebýt vstřícná. Byla z Davida nadšená. Sympatický, mužný, ohleduplný. K jejím synům od počátku zaujal postoj, který ji až vyrazil dech. Bylo to především tehdy, když se mezi chlapci strhla šarvátka a on s naprostou samozřejmostí zakročil. Zachoval se jako plnohodnotný otec, byli to kluci jak má být a David neřešil že nejsou jeho synové, zakročil jako by byli. Ani známka postoje „Milá zlatá, jsou to tvoje děti, urovnej si je.“  A to nebyl jediný moment, díky kterému David vplul do jejich života jako do mateřského přístavu. Bylo to jak z románu.


Druhou stranou mince však bylo to, že se David chtěl kvůli Zdeničce rozvést, alespoň to zmínil. Uvědomovala si, že rozbije jinou rodinu a především už to nebude jako doteď. Bude mít mužského nastěhovaného doma. Nebudou to příjemná občasná setkání, výlety, klidné večery. Najednou něco odfoukne její soukromí jako peříčko. Měla spoustu přátel, pár příležitostných milenců, jako byl například Roman. Žít zas s mužem. Nést odpovědnost. Zněla jí v uších slova lišky z Malého prince: „Jakmile si někoho ochočíš a připoutáš si ho k sobě, jsi za něj odpovědný.“ Brát ohled na to, že se o ní někdo strachuje, když se někde zpozdí, že někdo řeší co se děje, když třeba jen zrovna nemá dobrou náladu apod. Zahrnout do plánů potřeby někoho dalšího … žít s vědomím, že vedle žije někdo, na kom jí záleží, a navíc někdo kdo kvůli ní o něco přišel… Byla z toho všeho zmatená. Roman už také jedno manželství absolvoval a dobře se mu vybavovalo, že na počátku jeho sňatku stál pocit libosti – uspokojení, když dopřál zamilované Markétě ten štěstím naplňující pocit, kdy se k němu stěhovala a snila o dítěti. Ten příjemný pocit, když někoho děláte šťastným je tak mocný a oslepující. Milovala ho. Snad od té doby se mu do hlavy vkrádá myšlenka, že láska je pocit štěstí z toho, že někdo ztratil soudnost ve vztahu k tobě a v tvůj prospěch.  Prožili večer duševního souznění, vášnivého milování a ráno se zase rozutekli do práce.


Až po několika dnech si Roman uvědomil, bylo to v hluboké noci kdy nemohl spát, že je mu se Zdeničkou dobře a je to snad právě pro ten svobodomyslný způsob života, který ona potřebuje žít tak jako on. Byla v tom vzájemná úcta a pochopení, ohleduplnost a ochota. Vzácně vyvážená ochota přistoupit na potřeby druhého. Svoboda jednoho končila tam, kde začínala svoboda druhého. Proč on, tak jako David, neoslňuje Zdeničku otcovským přístupem k dětem? Věděl, nebo spíše cítil, že je toho přístupu také schopen ale nikdy to neudělal tak jako on. Neudělal to, protože si nebyl jist, že to tak má udělat, nebyl k tomu tak vychován a ani nevěděl, že ona si to tak přeje a ocení to. Pomyslel si, že to jak byla Zdenička Davidem očarována, bylo snad jen dílem náhody. Ta příhoda s otcovským zákrokem byla jen jedna událost z mnoha, ale Romanovi bylo v tom momentě jasné, že on je toho schopen také, jen se o tom musí se Zdeničkou domluvit. To podstatné, co se mu díky té příhodě opět honilo hlavou, byl pocit, že o mnoha věcech rozhodujeme na základě pouhého pocitu, aniž bychom znali podstatu věcí. Zdenička nevěděla, že tak jako David i Roman může pro ni stejně příjemně, elegantně a rád zastat roli otce. Nedělá to ne proto, že by toho nebyl schopen, ale protože dosud nevěděl, nebo neměl pocit, že to ona tak chce. Ona neví, že je to pro něj stejně přirozené, naopak má asi z jeho chování pocit, že ne. Kolik takových situací v životě bylo a bude, kdy se rozhodujeme a soudíme na základě pocitů, aniž bychom znali skutečnou podstatu věcí.  Kolik asi možností máme nadosah, jen je rozbalit, pídit se po obsahu. Život je procházka supermarketem kde vybíráme podle obalu! Roman věděl, že právě to v životě už udělal nespočetněkrát. Především si tím ale také připomněl, kolik žen prošlo jeho životem, aniž by ochutnaly to, jaký on skutečně je.


S vědomím toho, že kdyby se děti rodily jen na základě logického rozhodnutí a ne z popud pocitu libosti, ať už ze sexu, partnerského souznění či jiných citových pohnutek, bylo by lidstvo už dávno vymřelo, zabořil pomalu hlavu do polštáře a upadl v osvobozující spánek….

17.12.2011 23:33:05 | Autor: Radek Maleč



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se