fórum

Kdo jsem, proč jsem a kam jdu?

Zásadní parametry lidského vnímání a posuzování světa (věcí, bytostí a dějů okolo) jsou pochopitelnost a uvěřitelnost. Mnohem více vnímáme to, co se nás týká, než cokoli jiného (jakkoli je to pro pochopení reality zásadnější).
To, co naše mysl nechápe, čemu nevěří (nezapadá do známých souvislostí), to převážně potlačuje, ignoruje. Existuje pro nás prakticky jen to, co máme nějak pojmenované, co naše mysl umí "nějak uchopit", tedy zasadit do nějakých známých souvislostí, co umíme nějak posoudit (dobré/špatné). Proč by ale nemohl reálný svět fungovat jinak než jak ho známe, jak ho vnímáme? Opravdové principy fungování světa nemusí být pro nás pochopitelné, můžou být takové, že je nejsme schopni vnímat, nemusí být "uchopitelné" naší myslí. Svět tu není pro nás, my lidé nejsme smyslem existence světa. 

Naše znalost reality je pravděpodobně velice chabá, máme pravděpodobně mnohem méně slov, než kolik je reálných pojmů. Naše mysl je však ale také schopna imaginace, je schopna vytvořit a pojmenovat i vlastní konstrukce, tedy operovat i s tím, co reálně neexistuje, neděje se. Mysl toto může považovat za realitu (Sněhurka, ježíšek, nevěra partnera, intriky vedoucího či podřízeného, pomluvy spolužáků, bůh apod.), taková vlastní konstrukce nám může připadat uvěřitelnější a pochopitelnější, než jiné alternativy. Naše mysl se od takových konstrukcí často nedokáže oprostit. Naše mysl vlastně operuje jen s vlastmi konstrukcemi. V naší mysli není reálný svět, je to jen jakási vlastní konstrukce, model světa a ten je pravděpodobně velice zjednodušený oproti realitě. Naše smysly registrují jen malý rozsah frekvencí elektromagnetického záření, frekvencí zvuku, malý rozsah teplot, tlaků, chemických vlastností. Námi vnímaný obraz světa je značně zjednodušený (je to jako posuzovat svět na základě černobílé fotografie). Naše mysl operuje především jen s tím, co nás naši předci naučili nějak pojmenovat a to je převážně jen to, co vnímáme zrakem, sluchem, hmatem, čichem a chutí (jak málo lidí si dokáže představit elektromagnetismus, iracionální čísla, jaderné síly apod.). Vnímaným podnětům mysl přiřadí názvy a asociace podle naučených schémat, v reálném čase se nedokonalé podněty z vnějšího světa míchají se vzpomínkami (daty v paměti), s pocity a s vlastními konstrukcemi toho, co si o nás asi druzí zrovna myslí, s našimi obavami a nadějemi. Co je vnímané s nějakými emocemi, to naše mysl upřednostňuje (nejen malé děti mnohem snadněji zaregistrují a zapamatují si slova vyřčená v afektu, emotivně). Náš momentálně vnímaný obraz světa a sebe sama je pravděpodobně značně nepřesná kopie reality. Respektive to spíše ani není kopie reality, ale iluze. 

Kolik nám toho asi uniká, jak moc nedokonalý je náš vnímaný obraz reality ???
02.11.2014 22:56:43 | Autor: R.M.



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se